MLADŠÍ ŽÁCI - Po kralování v Divizi, bramborové zklamání

Podrobnosti

Kategorie: Mladší žáci

Zveřejněno: 13. 5. 2024 12:47

Napsal Pepa K.

Zobrazení: 591

Po loňské protrápené sezóně v soutěži Českého florbalu v systému 5+1, padlo rozhodnutí sezónu 23/24 strávit v osvědčené soutěži Orelské ligy systému 4+1. V západní divizi nás čekalo 5 turnajů, 5 soupeřů a v případě úspěchu i postup na finálový turnaj. Postupně jsme tedy absolvovali 2 zápasy s každým z těchto týmů: FBO Orel Boskovice, Orel Blansko, Orel Bořitov - Relax Rájec Jestřebí, Orel Bořitov a Orel Velké Opatovice. 

Hned na prvním turnaji nás překvapil tým Orel Blansko, který nastoupil se třemi staršími žáky v sestavě, kteří byli téměř jednou tak velcí, jako naši nejmenší hráči. Soupeř nebyl schopen sestavit tým z mladších hráčů a žádal tak možnost hrát v takové sestavě. Po chvíli dohadů, jim to bylo umožněno a naši hráči byli dost překvapeni, kdo to proti nim nastupuje a ještě více, když jsme obdrželi první gól. Poté ale tým našel cestu, jak se přes velké, ale jinak pomalejší hráče prosadit a my si dokráčeli pro první vítězství sezóny. Nejvíce nás trápil asi tým FBO Orel Boskovice, který nastupoval s širokým kádrem. Hezkou kombinační hrou a s několika velmi šikovnými hráči, nám stěžovali cestu ke třem bodům, ale pokaždé se nám je podařilo udolat. 

V polovině sezóny jsme si udělali výlet do Brna za týmem Bulldogs, kam odešel trénovat Radim Lempera. Hlavním cílem bylo sehrát zápas proti kvalitnějšímu soupeři, který nás dostane pod dlouhodobý tlak a my si vyzkoušíme hru při nepříznivém skóre pro nás. To se celkem povedlo a my mohli pokračovat v sezóně.  Nakonec jsme vybojovali 10 vítězství z 10 zápasů a postoupili bez ztráty bodu z prvního místa divize Západ, společně s FBO Orel Boskovice na finále.

V sobotu 20. 4. 2024 museli mladší žáci vstávat opravdu brzy. Čekala nás totiž cesta na finále Orelské ligy, kam jsme postoupili, z prvního místa naší divize, jako neporažený tým. Autobus zaplněný ze dvou třetin hráči a fanoušky, se vydal na cestu v 6:30 do Nezamyslic, cesta proběhla bez komplikací, takže jsme dojeli s dostatečnou časovou rezervou a mohli se tak důkladně aklimatizovat. Před prvním zápasem došlo k představení a pojmenování našich nových krásných týmových maskotů, které vyrobila Michaela Koutská, maminka jednoho z našich elévů. Hráči si je rychle pojmenovali - větší je Pepík, menší je Maxík. 

Při zahájení byl vyhlášen Vojtěch Follprecht vítězem kanadského bodování divize Západ, když těsně porazil své spoluhráče, Vítka Follprechta a Martina Kocandu.

První zápas proti Dolním Bojanovicím, byl skvělým na rozehřátí. Poté co dvě základní lajny zařídily pohodlný náskok, dostali se na hřiště všichni hráči týmu a užili si tak atmosféru finále na hřišti. Výsledné skóre 7:0 bylo dobrým startem. Další zápas, proti Řečkovicím, byl už mnohem vyrovnanější a napínavější. I tento zápas jsme dotáhli do vítězného konce, ikdyž těsně 3:2. 

V posledním zápase skupiny to byla největší přetahovaná. Uherský Brod se dostal na začátku do vedení. Naše první lajna ale zapracovala a my se dostali do těsného vedení. V zápětí jsme mohli zvýšit, díky nařízené přesilovce, ale naopak jsme zapomněli bránit a dostali gól od soupeře v oslabení. Těsně před koncem zápasu jsme srovnali na 3:3, ale pár sekund před koncem jsme si nechali remízu proklouznout mezi prsty, jelikož Brod dokázal vstřelit rozdílovou branku na 4:3 a získal tak první místo v tabulce místo nás. Tým se určitě z této taktické chyby poučí. 

Pořadí ve skupině na prvních třech místech tak rozhodovalo skóre, když my, Řečkovice i Uherský Brod jsme získali 6 bodů za dvě výhry. My skončili třetí, díky nejmenšímu počtu vstřelených branek. 

Ve čtvrtfinále nás čekal Sokol Střelice, náš soused ze šatny. Zápas jsme nezačali dobře a brzy jsme prohrávali. Poté se ale karta začala obracet a my nakonec zvítězili 4:2. Získali jsme tím nejen další dva zápasy a možnost hrát o medaile, ale i volnější šatnu.

V semifinále jsme narazili opět na našeho přemožitele ze základní skupiny Uherský Brod. V té chvíli si myslím, že na tým dolehla tíha odpovědnosti, někteří dělali chyby z nervozity, střelecky se přestalo dařit a začala se projevovat únava, především elitní první formace. Soupeř nás nakonec poslal do bojů o bronz výsledkem 2:6.

Po 15 minutách oddechu nás čekal boj o placku opět s týmem Řečkovic. Tentokrát jsme však nedokázali držet krok, problémy z minulého zápasu se prohloubily a my i přesto, že Lucie Vlčková v brance předvedla skvělý výkon a dokonce vychytala nájezd, prohráli 2:5 a zbyla na nás ta nepopulární brambora.

Během závěrečného vyhlášení byl Martin Kocanda vyhlášen nejlepším obráncem turnaje. Vítězem finálového turnaje se stal Orel Vyškov před Uherský Brodem. 

Nakonec bych chtěl poděkovat Martinu Kocandovi, Vojtovi a Vítkovi Follprechtovým, Radimu Palečkovi, Lucii Matějkové, Jakubu Mokrému, Filipu Čuhelovi, Honzovi Polcarovi, Martinu Slámovi, Danielu Kotovicovi a Štěpánu Nuhálovi za hru v poli. A strážcům naší branky Lucii Vlčkové a Matyáši Kobzovi. Každý měl svou úlohu v týmu a ať už byla viditelnější, nebo méně, je třeba ji ocenit. Především holky v týmu berou svůj sport velmi vážně a snaží se na sobě tvrdě pracovat a na jejich výkonech je to znát. Také jim to otevírá dveře na výběry talentované mládeže, kde se mohou dále zlepšovat pod vedením jiných trenérů. Takže kluci nenechte se zahanbit a makejme všichni společně!:-) Děkuji také rodičům a dalším fanouškům, kteří jeli s námi nás podpořit. A v neposlední řadě Tomáši Mrázkovi a Radimovi Lemperovi za pomoc při koučinku na finále a Jiřímu Tatíčkovi, Michaele Kuchtové, Markovi a Davidu Lukešovým, Honzovi Follprechtovi, Tomáši Vlčkovi a dalším při vedení našich tréninků.

• Následující