Shrnutí florbalové sezóny mužů

Podrobnosti

Kategorie: Soutěže

Zveřejněno: 1. 6. 2011 0:00

Napsal Mgr. Tomáš Mrázek

Zobrazení: 3846

Vítám všechny u zhodnocení poslední sezóny AFL mužů. Začal bych citací z článku po prvním turnaji: „Týmově bych se nebál říct, že skvělý by byl boj o titul. Dílčím úspěchem by bylo alespoň tak 2x vyhrát celý turnaj. Uvidíme, jak se bude dařit. Nyní to bylo blízko, příště to třeba už vyjde. Ve statistikách jednotlivců si myslím, že Kašty s Čuhym mohou bojovat o titul v kanadském bodování.“ Povedlo se tedy splnit cíle?

Boj o titul – částečně ano, teoreticky jsme byli ve hře do posledního turnaje, takže docela úspěch, ale konečné 4. místo je od toho prvního na hony vzdálené, takže neúspěch. Poslední tři turnaje pokazily oddílu celou sezónu. 2x vyhrát turnaj – ne, vyhráli jsme turnaj pouze jedenkrát. V jednotlivcích Kuba bojoval o titul, ale nakonec skončil na třetím místě. Martin po vážném zranění odehrál pouze 2 turnaje. Celkově jsme tedy cíle nesplnili, i když jsme patřili do lepší poloviny tabulky.

Pojďme tedy rekapitulovat... Ligu jsme začali dobrými výsledky, po čtyřech turnajích jsme byli stále v kontaktu s čelem a měli jsme na kontě 35 bodů, což dělá cca 9 bodů na turnaj. Nejlépe na tom byla v čele Mokrá se 44 body. HB Brno mělo 42 bodů a Gumídci bodů 32. Zbylé čtyři týmy výrazně ztrácely a krom výjimek tomu tak bylo po celý rok. Na první pohled velice lichotivá bilance pro náš oddíl. Ale mělo to své mouchy, podstatné... První mouchou jsem byl já, jelikož úvodní dva turnaje jsem byl po mononukleóze a nemohl jsem tedy hrát. Ten druhý jsem si sice párkrát zahrál, ale nebylo to nic výrazného. Od třetího turnaje jsem ale nastoupil v plné síle... Jen po špatné fyzické přípravě, jelikož prázdniny mi zdraví moc nepřinesly. Ještě větší ránu si zažil Martin Kaštánek. Mezi druhým a třetím turnajem byl hostovat v 1. lize za MAC Eagles, bohužel se zranil. A to výrazně. Poranil si vazy v koleni a to mu přineslo již dvě operace a aktuálně začíná jeho pilná rekonvalescence a doufejme, že se dá brzy do pořádku. Pro tým to byla velká rána.

Pátý turnaj byl z naší strany velice špatný a ziskem pouhých 3 bodů jsme spadli na čtvrtou pozici. Svoje jméno jsme ale opět pozvedli dalším 14bodovým ziskem. Následných 8 a 10 bodů bylo také zdařilých. Zdálo se, že začínáme dotahovat i čelo tabulky, ale přišla další rána do sestavy. Bohužel opět koleno, tentokrát Kuba Ondráček. Toho operace teprve čeká, ale vzhledem k povaze zranění by mohla být rekonvalescence kratší než v případě Martina. K tomu se na devátý turnaj přidalo zranění Kuby Rovenského v bráně, několik výpadků v sestavě... Museli jsme „lepit“ sestavu na poslední chvíli a podle toho i turnaj vypadal. Opět tři body a několik posledních turnajů přišlo opět vniveč. Předposlední turnaj byl o něco lepší, ale 7 bodů stačilo pouze na zkorigování ztráty na třetí místo.

Na poslední turnaj jsme jeli v relativně dobré sestavě, ale i tak se nám nedařilo a třetí místo jsme již nezvládli získat. Vyhrála, asi zaslouženě, Mokrá-Horákov (106 bodů). Druhé bylo HB Brno (94 bodů) a třetí Gumídci (93 bodů). My jsme získali místo čtvrté, bramborové se ziskem 84 bodů. Za námi se seřadili Vyškov (41), SK24 (40), Alliance FL (38) a IBK All Blacks (26). Z bodových rozdílů je vidět, že tabulka byla rozdělena do dvou výkonnostních tříd, které se začaly trochu mísit až v závěru sezóny, kdy dobrých výsledků dosahoval Vyškov i Alliance FL.

Pokud se podívám na statistiky s jednotlivými týmy, tak s Gumídky i Mokrou jsme měli v podstatě vyrovnanou bilanci. Ale s HB Brno jsme asi neuměli hrát a právě oni nám vzali nejvíce bodů ze všech. S dalšími týmy jsme nakonec za celou sezónu ztratili 7 bodů. O všechny jsme přišli v posledních 3 turnajích. Domnívám se, že s výpadkem Martina se oddíl nějak dokázal vypořádat, i když s ním bychom zahrávali určitě ještě lepších výsledků a motivace by byla větší. Co ale už oddíl nevydržel byl výpadek Kuby Ondráčka. Obránce, jenž svým důrazem v rámci pravidel, rychlostí a motivací držel jednoznačně naši obranu na špičkové úrovni. Když takto sečtem tyto dva výpadky, s výsledky to zaházelo. Mj. se podle mě v druhé polovině sezóny projevila i demotivace našeho gólmana. Milan Běhounek s chytáním tuto sezónu v podstatě skončil a Jiří Dobrovolný byl pro nás důležitý spíše jako obránce. Žáci ještě nedosahují kvalit těchto gólmanů a proto měl Kuba jasnou pozici jedničky. I proto jsme ho na tréninkách taky téměř neviděli. Nechci mu ale jen křivdit, také měl spoustu zdravotních problémů se zády, třísly a kotníkem. Nebýt žáků, jenž zůstavali na tréninky i na chlapy, tak jsme hráli většinu sezóny na plachty. Ale ani tak to nebylo optimální. Tento stav způsobil i horší efektivitu střelby na turnajích, jelikož to, co prošlo do brány na tréninku, už nemuselo projít na turnaji... I tak děkuji Sedlimu a Petrovi, že většinu tréninků odchytali i nám.

Dalšími problémy, které bych viděl jako důvod čtvrtého místa byly motivace a psychika. Motivace ubírala na výkonu hodně u Ondry Novotného na podzim. Poté se to již výrazně zlepšilo a přišly i zdařilé výkony v lize. Ke konci ale přibyly neúčasti na turnajích a opět došlo k oslabení týmu, bohužel. Psychika trochu mávala asi se všema. Aby ne, když tři turnaje stahujete náskok soupeřů, bod po bodu a poté se jeden turnaj nevydaří a ztráta je ještě větší... I přesto, že to byl náš nejlepší střelec, tak Kuba Čuhel měl v závěru s psychikou taky problémy. Věřím ale, že všechno zlé je k něčemu dobré a pro následující sezónu se tyto zkušenosti budou hodit a zvládneme to lépe.

Pozitivem určitě letos bylo, že jsme se poprvé dokázali „prát“ o první místo v kanadském bodování. Je to sice spíše „doplňková“ statistika, ale dodává tomu opět větší rivalitu a soutěživost. Po dvou turnajích na tom byl nejlépe Martin Kaštánek, ale zranění jej zastavilo. Otěže převzal Kuba Čuhel, jenž ještě před čtvrtfinálovými zápasy na posledním turnaji, mírně vedl. Po našem výpadku se ale před něj dostali na prvním místě Přemysl Švehla (82 bodů) z Mokré a Ondřej Sekanina (79 bodů) z Gumídků. Kuba měl bodů 78 (45+33) a já 61 (27+34), což mě vyneslo na šestou pozici. Na následujících číslech je opět vidět, jak nám chyběli zranění spoluhráči. Jiří Dobrovolný byl v našem oddíle na třetím místě se 27 (15+12) body. Na čtvrtém místě zmiňovaný Kuba Ondráček se 23 body (16+7) a věřte nebo ne, Martin Kaštánek byl s 19 body (13+6) na místě pátém! Po dvou turnajích z 11 možných... Podobné sumy dosáhli i Vítek Německý, Fanda Košík a Petr Čechal.

Pozitivem sezóny bylo zařazení Fandy Košíka a Martina Hrdličky do sestavy. Oba se prokázali jako platní hráči. Martin až v závěru, ale i přesto si řekl o místo v sestavě na následující sezónu. Zároveň nám vyrůstá několik hráčů, co by mohli být také platní, uvidíme, co přinese následující rok.

Ještě si neodpustím opět polemiku nad výkonem. O úspěchu kolikrát rozhodují maličkosti. To, zda hráč pokaždé hraje v plné koncentraci, v plném nasazení nebo čas od času některé souboje vypustí. A tato nekoncentrovanost pak způsobí gól. Každý může zavzpomínat na takové okamžiky, nikdo asi nemůže říct, že makal vždy na 100 %. Ale to je chyba. Pokud nechceme i následující rok skončit mimo postupové pozice, musíme do toho jít naplno vždy. Zápas od zápasu, minutu po minutě. Souvisí to velice úzce s tréninkama. Pokud na nich nebudou kvalitní gólmani, kterým se bude chtít chytat, nemůžeme hrát o titul. Pokud se na i na tréninkách budem snažit naplno, můžeme si více zvyknout na zápasový režim. Na tréninkách máme často příliš času na zpracování, na střely, … Ale na turnajích toto nemáme a to naše výkony sráží.

S tím souvisí i fyzická kondice. Pokud vynecháme letní přípravu nebo nebude každý nějak sportovat a udržovat se fit, tak nebudeme soupeře stíhat. Je to o přístupu, o preferencích. Čas má každý, jde jen o to, zda jej věnuje sportu nebo ne. Za nedlouho budem řešit i hráčskou základnu na další sezónu, tak jsem sám zvědavý, jak to bude. Pevně věřím a doufám, že to bude jen a jen lepší.

A slovo závěrem? Úspěchy nepřijdou samy, pro úspěch nestačí být průměrní, pro úspěch se musí každý zlepšovat a pro takové zlepšení musí všichni udělat něco navíc. Musíme pracovat jako tým, individuální kvality jsou bezesporu potřebné, ale bez týmového ducha neuspějeme.

• Předchozí
• Následující