Starší žáci vyhráli v letošní sezóně západní divizi se ziskem 31 bodů z 12 zápasů. Z divize postupovali tři týmy do finále OFL – Kunštát, Boskovice a samozřejmě náš oddíl. Ze severní divize postoupili Kelč a Hranice. A z východní si zajistili postup týmy z Uherského Brodu, Dolních Bojanovic a Nivnice. Finálový turnaj se uskutečnil o víkendu 28.-29. dubna v Uherském Brodě a vyjela na něj opravdu rekordní výprava...
Již v sobotu brzy ráno vyráželo na cestu všech 12 hráčů – Jakub Sedlařík (G), Petr Prášil (G), Pavel Laštovička (C), David Krejčí, Vladimír Tvarůžek, Jiří Libra, Tomáš Štarha, Pavel Zelený a z mladších žáků doplnili sestavu Jan Svoboda, Petr Svoboda, Martin Havelka a Lukáš Kučera. Jako trenérská dvojice je doprovázeli Jakub Čuhel a Tomáš Mrázek. K tomu jela spousta rodičů a fanoušků či trenérů jiných kategorií... Celkově se na turnaji „otočilo“ sedm aut!!!
Systém turnaje odpovídal klasice z mužské kategorie. Byly dvě skupiny po čtyřech týmech, kde hrál každý s každým. Každý zápas trval 2x12 minut. Jednotlivá mužstva se tak seřadila a druhý den se odehrálo playoff, jenž se hrálo na delší čas – 2x15 minut. Každý tým si tak zahrál alespoň 4 zápasy a ti úspěšnější odehráli celkem 6 zápasů.
Prvním soupeřem nám byl odvěký rival – Boskovice. Kluci je chtěli určitě porazit, jelikož na posledních dvou finálových turnajích (mladších žáků) nás pokaždé vyřadili ve čtvrtfinále. Vstup do zápasu nám ale vůbec nevyšel. Než se kluci rozkoukali a zvykli na místní halu, prohrávali 0:3 po nedůslednostech v našem velkém brankovišti. Až poté se naše hra zlepšila a soupeře jsme začali přehrávat. Ten ovšem stále hrozil z rychlých protiútoků, které ale už Sedli v bráně pokryl. Davčovi dva góly ale již na obrat nestačily, ale byla vidět zlepšená hra.
Druhým soupeřem byly Dolní Bojanovice. Neznámý soupeř, ale již jsme viděli jejich první zápas a mohli jsme se na utkání trochu připravit. Bohužel někdy veškerá příprava vezme za své a tak se stalo i v tento okamžik. Opět jsme brzy prohrávali a postupně se skóre dostalo až na 2:4. Již zbývaly pouhé 3 minuty do konce, když jsme konečně snížili na 3:4. Minutu před koncem jsme již srovnávali na 4:4! Ale to nebyl konec! Pouhou sekundu před koncem totiž vsítil vítězný gól Jirka Libra!!! My tak mohli slavit první vydřené vítězství, které nám zaručovalo, že se ve čtvrtfinále vyhneme vítězi druhé skupiny – nakonec Uherský Brod.
Na poslední zápas jsme postavili do brány místo Sedliho, Petra Práška. Ten držel čisté konto celý první poločas, ale stejně na tom byl i soupeř – Kelč. Po poločase ale už Petr kapituloval, celkově třikrát. Našim hráčům se lepila trochu smůla na hokejky a soupeřův gólman čaroval. Chyběl tomu od nás moment překvapení a důraz u soupeřovy branky. Až v závěru dal Zeli čestný gól a snížil na konečných 1:3.
Ve skupině jsme tedy zrovna „nezářili“. Jedno vydřené vítězství v závěru utkání a jinak dvě prohry, což znamenalo třetí místo ve skupině a soupeřem do čtvrtfinále se nám stala Nivnice. Na druhou stranu jsme splnili většinu cílů. Vyhnuli jsme se ve čtvrtfinále Brodu, vítězi druhé skupiny. Zahráli si všichni, zachytali si oba gólmani, zvykli jsme si na hřiště, vytříbila se sestava na druhý den atd.
Po skupině jsme se jeli ubytovat do místní ubytovny a následovala procházka do aquaparku. Do něj šli všichni žáci a já, abych na ně dohlížel a zároveň si to tam taky užil. Domnívám se, že prostředí moc hezké a zábavy jsme si tam užili opravdu hodně. Od plaveckého bazénu, přes vířivku, tobogán, vodní proudy až k parní sauně... Krásně strávená hodina, kdy kluci zapomněli na všechny starosti a skvěle se odreagovali a zároveň dopřáli tělu potřebnou regeneraci.
Čtyři kluci poté ještě s rodiči od Sedliho a panem Laštovičkou šli zpět na ubytovnu. Zbytek šel se mnou podívat se na místní venkovní hřiště a dát si výborný kuřecí maso, čerstvý chleba a nějaký to pití. Na hřišti jsme si s Laštym i chvíli zahráli zápas trenérů proti žákům... Opravdu se těším na okamžik, kdy poprvé vstoupím na podobné hřiště u nás ve Městě! Je to báječný hrát pod širým nebem florbal.
Zábava skvěle plynula a v průběhu večera dorazili Míša a Pepa. Zatímco naopak Čuhy a Vítek jeli již do Brna, jelikož měli v neděli povinnosti v mužské kategorii na posledním turnaji AFL! Na ubytovnu jsme vyrazili tak, abychom stíhali přibližně desátou večerní. Kluci pak ještě hráli karty a poslouchali svoje „hity“ :D Raději je nebudu citovat... :D Noční spaní pak bylo přerušováno slavícími svatebčany, ale ráno nám to vynahradili cukrovím.
A zpět k florbalu... Na halu jsme dojeli s předstihem a viděli jsme, jak Brod vcelku hladce postoupil do semifinále a poté ho následovaly i Boskovice. Vítězové skupin. Nás čekala Nivnice. Z trenérů jsem byl na místě již jen já, ale doufám, že jsem to zvládal obstojně. Před zápasem jsme si něco řekli a na klukách jsem viděl velkou soudržnost a odhodlání. Myslím, že i příjemně strávený večer na tom měl své zásluhy. Do brány se postavil Sedli a v poli hráli všichni krom dvou mladších žáků – Havelky a Kučery, jenž ale byli připraveni kdykoliv naskočit do hry.
Úvod zápasu byl divoký. Naši hráči byli všude a soupeřům se točila hlava kolem. Rychle jsme se ujali vedení 3:0 a diváci, jenž nám vytvořili téměř domácí prostředí byli u vytržení! Já se snažil trochu krotit vášně, ale zároveň jsem udržoval v týmu bojovného ducha. Neuvěřitelné bylo, jak blokovali střely soupeře! Z prvních deseti střel, prošly pouze dvě na Sedliho... Slabší chvilku jsme si vybrali v závěru první patnáctiminutovky. I přesto, že jsme na tohoto hráče byli připraveni, dokázal se prosadit po individuální akci a poté jsme neuhlídali standardku a v pauze to bylo pouze 3:2. Na drama bylo zaděláno. Naši ale stále lítali po hřišti nahoru dolů a Sedli již nepustil žádnou střelu za svá záda. A když jsme vsítili gól na 4:2, už nebylo co řešit. Vysněný postup do bojů o medaile byl tu! Herně se probral Honza a neslo to ovoce v podobě dvou gólů. Další góly přidali Davča a Zeli.
Posledním postupujícím se stal Kunštát, kdy o vedení v závěru málem přišel, ale nakonec těsně postoupil. Nás čekaly v semifinále Boskovice. Odvěký rival této kategorie žáků. Obě minulé sezóny nás vyřadili ve čtvrtfinále mladších žáků a kluci jim to chtěli vrátit i s úroky! Od začátku zápasu bylo vidět, že kluci chtějí vyhrát a šli si jasně za svým. Po celý zápas jsme si drželi vedení. Konečný výsledek 6:4 byl až nečekaně bohatý na góly, ale skončil v náš prospěch, což bylo nejdůležitější. Při každém gólu se kluci povzbuzovali a radovali se společně na hřišti. Táhli za jeden provaz. Bez individualit. Každý v týmu byl důležitý. Nejlepší zápas Laštyho, kdy zápisem 3+3 byl u všech branek, doplnili gólově Honza a dvakrát Davča.
V druhém semifinále došlo k překvapení. Domácí Brod byl jasným favoritem, ale bojovníci z Kunštátu ukázali, že se s nimi dá hrát a uštědřili jim první porážku nejen na finále OFL, ale v celé sezóně. Zdrcení kluci z Brodu v zápase o třetí místo ztratili svoji lehkost a do tempa se dostávali pomalu. Držel je v zápase hlavně kluk s číslem 8, později vyhlášený nejlepším útočníkem finále. Nakonec jim to proti Boskovicím ale nestačilo... Bylo tak jistý, že divize Západ získá všechny poháry!
I přes dlouhé zápasy, které měli hoši za sebou, nebyla únava na první pohled tak velká jako u soupeře, jenž postoupil přes nájezdy a po prodloužení... Již trochu s nadsázkou nám někteří gratulovali k vítězství. K tomu ale bylo daleko... Kunštát hrál kvalitně odzadu, kdy bylo těžké se prosadit do připravené obrany. Naopak hrozili rychlými brejky. Na tuto taktiku jsme byli ovšem připraveni a tak jsme se dostali opět do vedení... V jednu chvíli to bylo „jasných“ 4:1, ale horší závěr poločasu a neuhlídané brejkové šance znamenaly zdramatizování na stav 4:3. V té chvíli jsem již málem bral time-out, abych kluky probral z letargie, ale nemusel jsem. Sami poznali nejlíp, o co v zápase jde a zase začali hrát mistrovský florbal. V druhé půli přidali dva góly a stav 6:3 umožnil postavit v závěru i hráče, jenž si v neděli tolik nezahráli. A poté již znělo halou: „MISTŘI! MISTŘI! MISTŘI!“ Hala se otřásala v základech, celý tým skákal radostí... Možná jsem zahlídl i nějakou tu slzičku štěstí...
Hráči Kunštátu ale byli snad stejně šťastní jako my. Nevěřili, že se dostanou tak daleko a jejich cesta turnajem byla ještě těsnější než ta naše... Následovalo vyhlášení výsledků, předání ceny pro nejlepšího obránce pro kapitána Pavla Laštovičku a poté i poháru za vítězství v turnaji! Starší žáci jsou mistry Orla ve florbale! Gratulace!!! Došlo i k vyfocení několika společných fotek a mohlo se jít skákat a řvát CIGI!! A co by to bylo za oslavu bez šampusu!? Sice „jen“ dětskej, ale jsou přecijen stále děti... I když zatraceně dobří florbalisti!
Na konec již jen cesta domů a s úsměvem do postele... Krásnou neděli navíc potvrdili i muži, kteří vyhráli AFL ligu, kdy vyhráli posledních 18 zápasů v řadě! Také gratulace... K tomuto turnaji a lize ale až v jiném článku...
Na závěr zmíním několik statistik. Nejproduktivnějšími hráči byli Davča s 8 góly a 7 asistencemi a Lašty s 6+6. Dále Zeli 3+1, Láďa 2+2, Honza 3+0, Jirka 1+2, Tomáš 1+1 a Bany 0+1. Na Sedliho prošlo 72 střel a úspěšnost zákroků měl lehce pod 80 %. Petr ve svém jednom zápase měl podobné procento. Navíc hráči zblokovali za turnaj přes 30 střel. Statistiky mohou být trochu nepřesné, ale o ně nejde. Je to spíše pro zábavu. Celkové skóre se zastavilo na 24:16. Z druhého, důležitější dne 16:9.
A teď popravdě, kdo čekal, že naši kluci získají první místo? Já se přiznám, že trochu ano. Když jsem je viděl hrát v divizi, viděl jsem v nich, že na to mají. Před finále zapracovali na týmovějším pojetí a soudržnosti a to se stalo hlavním motorem úspěchu! Tak, jak začali bojovat ve čtvrtfinále, tak to jsem snad ještě v životě neviděl. Aby někdo vyklusával za míčkem? Aby se někdo nevracel? Aby se někdo hádal? To neexistovalo! Kluci si získali můj respekt a já byl strašně šťastnej, že jsem u takového okamžiku mohl být. O to víc mě mrzí, že tam s námi nemohli být hlavní trenéři Jirka Dobrovolný a Jakub Čuhel, kteří v neděli hájili barvy našeho Orla v Brně. Výsledek je z velké míry i jejich zásluha. Díky, pánové! Bez vás by to nešlo...
Florbal miluji, florbal je krásnej sport a pokud se navíc podaří takový úspěch, je to něco nepředstavitelného. Člověk sice potom nemůže skoro mluvit, ale ten pocit, že má na krku zlatou medaili a že celoroční snaha nepřišla vniveč, tak to je nenahraditelné. Kluci, hráli jste famózně! Díky.
Poznámka - v září bude pondělní trénink na HALE, od října na Gymnáziu.
Rada jednoty schválila dne 26. června 2024 úpravu ceníku pronájmů Orlovny platnou od 1. září 2024: